Nokia 5800 express-music
Nový rok začneme tím nejdůležitějším, co se ten minulý odehrálo. Nokia 5800 XpressMusic tím bezesporu je. Přinesla obrovský dotykový displej, zato se ale úplně vytratila klávesnice. Přečtěte si, jaká je první pořádná dotyková Nokia po dlouhodobém používání.
Když přišel Apple iPhone, všichni věděli, že Nokia musí přijít s něčím, co bude založeno na ovládání dotykovým displejem, a nejlépe jen prsty. Úplně prvním náznakem bylo video v prezentaci na akci Nokia: Go Play konané na konci prázdnin roku 2007. Ale až do dubna jsme neměli žádnou konkrétní informaci, že Nokia takový přístroj opravdu chystá. Čas běžel dál, objevovaly se další a další informace. Až nakonec 2. října 2008 ve Finsku byla představena Nokia 5800 XpressMusic.
Přestože u nás se začne oficiálně prodávat až 16. února, my jsme dostali Nokii 5800 XpressMusic, a opravdu z české distribuce, na test krátce před Vánoci. A tak jsme ji do konce roku podrobili pečlivému testování, vyzkoušení nejrůznějších funkcí a především klasickému používání. Ještě bych chtěl dodat, že recenze bude čistě o telefonu a tak se nemusíte bát, že bych neustále srovnával s iPhonem – o tom připravíme samostatný článek. Tak a teď už k samotnému telefonu.
Trsátko, trsátko…
Nejdříve se podíváme na samotný obsah balení. Nokia 5800 XpressMusic vám přijde v pěkné, barvami hýřící, krabici. Ta je řešena podobně, jako u Nokie E66, po otevření na vás tedy čeká modul s telefonem, který lze celý vyjmout. Samotný telefon je dostatečně ofóliován, bohužel musíte všechny fólie sloupnout, protože se s nimi telefon používat nedá. I po sejmutí zadního krytu na vás čeká malý papírek, jak vložit SIM kartu. Ten se bude hodit, proč se dozvíte za chvíli.
Samotné balení je ještě dále rozděleno, v přední části se ukrývá ekologická nabíječka Nokia AC-8E (to je ta, co ušetří elektřiny pro desítky tisíc domácností), vedle ní baterie BL-5J s kapacitou 1320 mAh. Pokud odkryjete zadní část, vykoukne na vás kromě headsetu se sluchátky, nově sladěného do černé barvy, ještě microUSB kabel a kabel pro připojení k televizi i ryze praktické příslušenství v podobě tvrdého pouzdra (telefon do něj zastrčíte tak, že má přístupné konektory), náhradního stylusu, stojánku a trsátka (oboje lze na telefon připnout).
A co že to to trsátko je? Má být schopno nahradit stylus. Na tiskovce to bylo zdůrazňováno a vysvětlováno tak, že je trsátko určeno pro mladé lidi, kterým nepřijde stylus už dostatečně „cool“. Jde ale o velice praktickou pomůcku, která je i stylovým doplňkem. Samozřejmě nechybí ani nezbytné manuály obsahující stručnou příručku, návod k poslouchání a přenosu hudby, opravenou část manuálu Tísňové volání (to už ale v prodejní verzi zřejmě bude opraveno) a DVD. Tedy, mini DVD. Tento krok Nokie jsem nepochopil, sice je na něm asi jeden a půl gigabajtu souborů, ale my, co máme štěrbinovou mechaniku, si ani neškrtneme. Málem bych zapomněl na pameťovku, kterou ale už naleznete rovnou v telefonu, takže se ani tak za obsah balení považovat nedá. Má 8 GB. Celkově se ale musí obsah balení pochválit, nic vám chybět nebude.
Displej, nic než displej
Hned jak vyjmete telefon z krabice, spatříte opravdu obrovský displej. Obrovský, širokoúhlý. Displej je opravdu to, co celému telefonu vévodí – ať už se na to koukneme z té designové, rozměrové, funkční nebo marketingové stránky. Samotná čelní strana je celá černá a kupodivu se z celého telefonu upatlává jen ona. Ačkoliv to z tiskových fotek moc vidět nebylo, rámečkem kolem přední strany už ve stejné barvě není.
Nokia 5800 XpressMusic se bude prodávat ve třech barvách: červené, modré a šedé. Tím nejvýraznějším prvkem, na kterém změnu barvy uvidíte na první pohled, je samozřejmě proužek obepínající telefon z boku. Změna barvy se dotkne ale i zadního krytu a zbytku telefonu. Pokud se kouknete pod správným úhlem za ostrého zimního slunce, uvidíte, že boky telefonu i rámeček mají do, v našem případě červené, barvy nádech také. Změna barevné verze se dotkne i průsvitného trsátka.
Samotný design telefonu je přímo vedoucí k dosavadnímu designu řady Active a telefonů XpressMusic, i když je „Tube“ (bývalé kódové označení) trošku umírněnější. Nejextravagantnějším prvkem je asi právě proužek, na telefonu jinak zaujme stříbrný rámečkem kolem fotoaparátu a povrch zadního krytu, který má strukturu, opět dle tiskovky, lidské kůže.
Nic se ani nehne
Dost už ale designu, pojďme na konstrukční stránku. Telefon se velikostně řadí mezi smartphonový průměr, 111 × 51,7 × 15,5 mm jsou ale příjemné rozměry a kdo se bojí trochu vyšší tloušťky, ať vězí, že se díky ní telefon drží opravdu dobře. Hmotnosti není co vytknout, 108 gramů je na takovýto telefon ideál.
Celý telefon je vyroben z plastů, za to kvalitních. Displej kryje pevné, tlusté plexisklo, promáčknutí se tak, jako u některých posledních Nseries, obávat nemusíte. Abyste se dotkli displeje, je třeba tlačit velkou silou – což mimo jiné svědčí i o tom, že dotyková vrstva je nejspíše od displeje oddělena a tak pokud se vám podaří přední část nějak rozbít, asi nemusíte měnit celý displej. Samotná konstrukce je dostatečně pevná, nikde nic nevrže a zadní kryt se ani nehne – po posledních zkušenostech je to s podivem. Nebo je to tím, že 5800 XM je „obyčejný“ model a vlajková loď, N97, bude zase vrzat, až vám budou praskat uši?
Pravděpodobně první, co budete dělat, je umístění baterie a SIM karty. K tomu nepotřebujete kryt nijak odemykat, k mému podivení je totiž jen nacvaknut a nic ho nejistí. Kvalitě uchycení to naštěstí neubralo, ale při sundávání je třeba použít větší sílu a trochu to zapraská. Samotná SIM karta se ale neumisťuje po sejmutí krytu, nýbrž z bočního slotu. Z levého boku jsou totiž dvě krytky a ta horní je určena právě pro kartu SIM. Tu tam jednoduše zastrčíte, zavřete krytku a stačí už jen umístit baterii (překvapivě zády ven). S vyndáváním je to ale už horší, to musíte baterii vyjmout a pomocí stylusu SIM vyšoupnout ven.
V zadním krytu se schovává stylus, drží ale natolik pevně, že ho ztratit opravdu nejde. Vespod telefonu kupodivu není nic, kromě mikrofonu, všechny konektory se přesunuly na horní stranu – najdete tam jak ten nabíjecí, tak i 3,5 mm jack, vypínací tlačítko a microUSB – to je navíc ještě chráněno krytkou, která ve mně ale moc solidní dojem nevzbudila. Z pravého boku je tlačítko pro ovládání hlasitosti, posuvný zámek klávesnice, respektive displeje a dvoupolohová spoušť fotoaparátu.
Reproduktory nechte doma
Teď blíže k tomu obrovskému displeji, na začátek pár technických údajů: úhlopříčka 3,2 palce, rozměry 40 × 71 mm, 16 milionů barev, poměr stran 16:9 a především obrovské QHD rozlišení 640 × 360 pixelů. Proč QHD? QHD značí čtvrtinu HD Ready rozlišení (1280 x 720 px.) a na tom si Nokia hodně zakládá. Displej je opravdu úžasný, poznáte to už při prvním zapnutí. Když ho položím vedle Nokie N85, u které bez větších problémů vidíte jednotlivé pixely, tak u 5800 XM s jemností 8170 pixelů na centimetr čtvereční nemáte nejmenší šanci. K tomu přidejte vysoké rozlišení, které pocítíte zejména u surfování, vynikající podání barev a dobrý kontrast spolu s automatickou regulací jasu. A nebudete chtít pustit telefon z ruky.
Ani hodnocení klávesnice úplně nepřeskočíme, sice by mohla 5800 XM soutěžit mezi telefony s nejméně tlačítky, ale i těch osm tlačítek plní důležitou roli. Tři pod displejem mají jistý stisk, možná jsou až příliš tvrdá, to ale vynahradí nižší zdvih. Popisky sluchátek se zelenou a červenou rozsvítí až, když je telefon používán. Středová klávesa ale funguje i jako indikátor zmeškaných událostí, například při přijaté SMS poblikává, lze to vypnout. Spoušť fotoaparátu je až na opět trochu tužší stisk ideální, stejně tak i ovládání hlasitosti a zapuštěný vypínač.
Nejvíce ale pochválím zámek – sice strašně efektní, ale nepraktické zamykání u iPhonu totiž Nokia nepoužila a šla do hardwarové posuvné klávesy uprostřed pravého boku. Díky tomu můžete telefon bez problémů odemknout i poslepu v kapse, je to rychlejší a není třeba sahat na dotykový displej. Pak tady máme ještě jedno tlačítko netlačítko – logo XpressMusic. Asi jste si všimli, že je také podsvícené a má k tomu důvod – jde totiž o dotykový vyvolávač multimediálního menu.
Ještě, než přejdeme k tomu dotykovému Symbianu, podíváme se na zvuk. Nejspíše hledáte reproduktory a ne a ne je objevit. Jsou totiž dost schovány ve spáře mezi zadním krytem a tělem telefonu. Ale to je vlastně úplně jedno, protože telefon nehraje jen milimetrovými proužky, ale celým tělem. Lepší reproduktory v mobilním telefonu jsem ještě neslyšel. Něco na těch „řečech“ při představení bude. Reproduktory hrají opravdu kvalitně, nemají mnoho šumu, ani na nejvyšší hlasitost se neztrácí kvalita a nechrčí v nich. Konečně mají silnou basovou složku, slušné středy, jen ty výšky by mohly být o něco přesnější. Opravdu, nejlepší reproduktory v mobilním telefonu, a pokud ne, tak alespoň v Nokii.
Za to hudební výstup do sluchátek jsem čekal o něco lepší. Ne, že by byl špatný, Nokia 5800 XpressMusic hraje výborně, ale u poslední Nokie N79 jsem měl pocit, že hrála přece jen ještě o něco lépe. Možná to je ale jen můj dojem a tak se kvality hudebního výstupu určitě nebojte, je výborná. Co se týče paměti, v telefonu je 86 MB paměti, to vám ale bude díky 8 GB paměťovce (a funguje i 16 GB) asi skoro jedno.
Výdrž mě docela příjemně překvapila, baterie BL-5J s kapacitou 1320 mAh dělá své. A tak i přes velký hladový displej udrží telefon při životě bez problému i několik dní. Samozřejmě, ze začátku jsem 5800 XM vybil i za den, pak ale byly dva dny průměrem – hodně surfování, nějaká ta hudba, pár fotek a občas jsem zapnul i GPS. U té jsem byl překvapen asi nejvíce – ani po půlhodinové navigaci nezmizela jediná čárka.
Přede jako kočka
Tak a konečně se dostáváme k dotykovému prostředí telefonu. Sliby, že se vás telefon hned po prvním zapnutí zeptá, kdo je nejdůležitější osobou na světě, byly omylem – ostatně první zapnutí mi dělalo problémy. Telefon jsem zapínal bez SIM karty a tak nebyla nastavena čeština. Nejdříve jsem měl problém s výběrem státu – klávesnice se totiž zobrazila až po klepnutí do políčka pro vyhledávání, pak následovalo nastavení času – přepnutí AM/PM probíhalo nepochopitelně jakoukoliv číslicí, s tím jsem si taky lámal hlavu. Nakonec se ale zdařilo, ale přivítala mě registrace do My Nokia a až poté aplikace Uvítaní. Pravděpodobně budete mít při prvním zapnutí podobné problémy, protože uživatelské prostředí není tak intuitivní, jak by se mohlo zdát. Jakmile se ale všechno naučíte…
Základním ovládacím prvkem je tlačítko mezi sluchátky, které nahradilo tlačítko menu. Bez něj se opravdu neobejdete, protože jinak se do menu dostat nedá, snad si menu jedině nastavit do aktivního pohotovostního režimu. Po vstupu do menu už zhruba poznáte, jak bude dotykové ovládání fungovat – ve spodní části se zobrazí dvě tlačítka a nad nimi 3 × 4 ikonky. Zde stačí ťukat jen jednou, ale když vstoupíte do podnabídky, jedním klepnutím pouze vyberete položku, aby se otevřela, je třeba klepnout dvakrát. Je tak učiněno ještě ale i na dalších místech a chvílemi i po několikadenním používání budete ťukat jen jednou, i když to telefon bude požadovat dvakrát – je to prostě nepřirozené a zvykat si budete déle. Něco málo řeknu i k citlivosti displeje – díky tomu, že není kapacitní, ale odporový, tedy citlivý na tlak, budete místy možná pociťovat menší nepřesnosti. Rozhodně se ale nebojte, že byste mačkali a telefon to nezaznamenal, nebo to zaznamenal úplně jinde. Naopak, je tady i výhoda – můžete si položit prst na displej a až pak domáčknout.
Mezi jednotlivými položkami se lze pohybovat i tahem prstu po displeji. Posouvání delších dat, která se nevejdou na displej, probíhá tažením posuvníku – ten byl zoptimalizován opravdu dobře, takže nebylo třeba se trefit přímo na něj a pokud už stisk zaznamenal, můžete odjet na druhý konec displeje. Za zmínku stojí také dlouhý stisk (to známe především z Windows Mobile), kterým, ale jen někde, vyvoláte podnabídku – je tak možné třeba ukončit některou ze spuštěných aplikací nebo odeslat vizitku v kontaktech.
Trochu jsem ale přeskočil, protože hned při prvním dotyku na displej vás zaujme něco, co vidět není. Nokia totiž do 5800 XpressMusic zabudovala i tzv. haptic feedback, tedy hmatovou odezvu. Ta funguje tak, že ve chvíli, kdy se dotknete displeje a telefon to zaregistruje, tak krátce zavibruje vibrační motorek. Vy tak víte, že jste danou klávesu opravdu zmáčkli – tím se vytratí jedna z často zmiňovaných nevýhod dotykových displejů.
Když se vrátíme zpátky do pohotovostního režimu, tak ve spodní části najdete ještě dvě další ikonky. Jednou se spustí vytáčení (objeví se klasická numerická klávesnice), tou druhou kontakty. A tam si všimnete, že nad dvě tlačítka vespod se nalepila ještě další tři menší. To je také shodný prvek ve všech možných nabídkách telefonu, pravda, ve svislém režimu to nevypadá zrovna nejlépe, ale pokud telefon otočíte, všech pět položek je hezky pod sebou.
Tím, co ovládání telefonu ovlivní nejvíce, je vstup textu. Na to se Nokia 5800 XpressMusic připravila opravdu dostatečně, takže není důvod k obavám – klasická klávesnice to ale prostě není. Vybrat si můžete rovnou ze čtyř možností, z nichž nejzajímavější je asi hned ta první – ruční psaní. To funguje překvapivě spolehlivě, umí znaky s diakritikou i symboly. V databázi jsou jak psací, tak i tiskací písmena, a to jak velká, tak malá. Pokud by vám ale přece jen nevyhovovaly, můžete si jakýkoliv znak upravit dle svého rukopisu. Ale ani to není všechno, pro často používaná slova, nebo i celé výrazy, si lze definovat tzv. zástupce – symboly, které nakreslíte, a místo nich se doplní požadované slovo. Kam tím Nokia mířila? Do Asie. Psaní znakovým písmem na klávesnici je totiž skoro nereálné a tímto se velice ušetří spousta námahy.
Další dvě možnosti vstupu jsou plnohodnotné QWERTY, jedna je uzpůsobena pro stylus a je tedy menší, druhá pro prsty, přes celou obrazovku, s velkými tlačítky a je ji možné používat jen na široko. Přestože je ve volbě klávesnice pojmenována jako QWERTZ, tak má anglické rozložení, je tedy možné, že jde jen o chybu a v novém FW bude v rozložení českém. Otázkou je, jestli nepůjde zvolit i zpátky anglické rozložení, což by mnoho lidí uvítalo. České znaky s diakritikou musíte psát kombinací háček/čárka + znak, najednou to jde jen ze speciální klávesnice, což je ale značně nepohodlné. Poslední možností je klasická alfanumerická klávesnice, jako ji známe z obyčejných telefonů. Ta je ideální na psaní jednou rukou za chůze, protože jednotlivá tlačítka mají rozměry 13 × 9 mm.
Líný aktivní pohotovostní režim
Uživatelské prostředí ale doznalo i dalších změn, na druhou stranu se nemusíte bát, pořád je to starý známý Symbian. Pohotovostní obrazovka má tři režimy – základní, panel zástupců a lišta kontaktů. V základním se nezobrazuje nic, panel zástupců nabídne jen čtyři (proč?) zástupce na aplikace a lištičku hledat, pokud máte nějaký záznam v kalendáři nebo spuštěný hudební přehrávač, zobrazí se i to, a lištu kontaktů, což je ten Nokií věhlasně upomínaný „contacts bar“ – můžete si přidat čtyři nejdůležitější osoby z kontaktů, přiřadit jim fotografii a dva RSS kanály a nechat si je zobrazit v APR. Pokud na některou fotku klepnete, zobrazí se seznam posledních komunikačních událostí (hovory, SMS apod.), nad tím zástupce pro hovor, novou zprávu, úpravu detailů a aktualizaci RSS, pod tím poslední novinka z RSS kanálu. To je velké zklamání, protože takto velký displej se dal využít daleko lépe – doufejme, že widgety v Nokii N97 budou stát za to.
Úplně ale zoufat nemusíme, na displeji získali totiž i ty položky, které předtím funkci mít nemohli, novinky. Například po klepnutí na hodiny se spustí aplikace Hodiny (můžete nastavit opakované budíky), když klepnete na datum, lze změnit profil nebo se dostat do kalendáře, po ťuknutí do pravé části zase otevřít nastavení připojení, případně další funkci všemožných indikátorů, které se vedle stavu baterie zobrazují. A neopomínat také XpressMusic tlačítko, kterým se dostanete přímo k hudebnímu přehrávači, galerii, share online, videocentru a webu – tam už to ale, na rozdíl od APR, kde můžete nastavit i záložku na web, bohužel změnit nelze.
Měnit jde globálně velikost písma ve třech stupních, současně s tím se mění i vzhled menu, na který se pak vejde buď 4 × 5 ikonek bez popisků, při největším písmu naopak jen šest. Menu lze ale samozřejmě zobrazit i jako seznam. Docela povedené je přesouvání ikonek. Dalším ovládacím prvkem je polohové čidlo. To je u Nokie 5800 XpressMusic využito více, než jsme byli zvyklí. Předpokládatelné je automatické otáčení displeje, to funguje docela dobře, i když mě trochu mrzí, že ne ve všech aplikacích. Třeba takové Nokia Mapy by na šířku určitě, přinejmenším při navigaci, stály za to. Čidlo je ale trochu citlivější, někdy tak přetočí displej, i když nemá a ruší to při práci s telefonem, to by měl opravit nový firmware. Telefon ho ale využívá i pro ztišení hovoru nebo odkladu buzení – otočíte telefon displejem dolů a utichne. Vše lze i jednotlivě povypínat.
Zajímavé je vylepšené hlasové ovládání – pro spoustu aplikací a událostí jsou připraveny příkazy, které lze kombinovat. Můžete se tak telefonu zeptat třeba „Kolik je hodin?“ a on odpoví „Je 15 hodin a 30 minut.“ nebo mu dát instrukci „Jan Novák zpráva“ a on otevře editor zpráv pro Jana Nováka. Více se můžete dočíst na 5800.cz. Za zmínku stojí i TV výstup. Ten sice není žádnou novinkou, ale v kombinaci se širokoúhlým displejem nabývá nového významu, obzvlášť na nových televizích. Pokud si pustíte celovečerní film, nepoznáte, že se přehrává z mobilu – tak kvalitní výstup opravdu je. A v kombinaci s bezdrátovou klávesnicí SU-8W (nutno doinstalovat aplikaci) se tak z telefonu stane silný pracovní nástroj.
Uvnitř starý známý Symbian
Další změny ale nečekejte, když se zamyslíte, jde opravdu o obyčejný Symbian s dotykovým rozhraním. A to ať už se podíváme do kontaktů, protokolu, zpráv nebo kalendáře. Ale samozřejmě i tam pár změn najedeme. V kontaktech se změnilo vyhledávání, používá klávesnici ABCD a po zvolení prvního písmena (vyhledává se ve jménu i příjmení) nabízí už jen ta, která připadají v úvahu. Ve zprávách si zase můžete změnit velikost písma (to ale není novinka), nezávisle na zbytku telefonu, nebo zobrazovat zprávy ve skupinách dle data (to už novinka je). V kalendáři je zas díky velkému displeji místo na náhled aktuálního dne nebo hodiny (u týdenního zobrazení).
Samotné volání je vyřešeno poměrně povedeně a ani k němu nepotřebujete hardwarová sluchátka pod displejem. V kontaktech i na plno dalších místech se zobrazí rovnou panel pro volání, při odchozím hovoru můžete také zavěsit rovnou z displeje, stejně tak můžete zvednout při hovoru odchozím. Detail: pokud odmítnete hovor pomocí SMS, zmizelo zdvořilé slovíčko lituji, teď už jen „Zavolám později“.
Ani další podpůrné aplikace jako je správce souborů, lokalita, kalkulačka nebo záznamník či poznámky změn nedoznaly, což je na jednu stranu škoda, na takové kalkulačce by bylo co vylepšovat. Zrovna tu ale nebudete vůbec potřebovat, jak se dozvíte za chvíli. Trochu překvapí, že v telefonu nenajdete přeinstalovanou podporu čtení dokumentů Microsoft Office, aplikaci QuickOffice ale lze bez problémů stáhnout a pokud si připlatíte, můžete dokumenty i vytvářet. Změn za to doznala galerie, využívá velkého displeje a tak najdete ve výchozím zobrazení 3 × 6 náhledů, po dvojitém poklepání se daná položka otevře. Konečně je možné vytvářet složky a do nich videa a fotografie umisťovat, po otevření fotky ji můžete dále upravovat, detaily se zobrazují v poloprůhledném okně a přibližování probíhá pomocí posuvníku, samozřejmostí je automatické otáčení fotografií podle natočení telefonu.
Pokud se rozhodnete nainstalovat aplikace pro starší, nedotykový Symbian S60 3rd, většinou uspějete. Telefon sice ohlásí, že s aplikací není kompatibilní, dovolí vám však aplikaci nainstalovat a většinou i budou i fungovat bez větších problémů. Téměř bez šance jste ale u aplikací, které mají vlastní grafické prostředí a nejsou tedy samotnou Nokií 5800 XpressMusic upravitelné pro ovládání dotykovým displejem. Původně měla být podpora uskutečněna virtuální klávesnicí, od toho se ale nakonec ustoupilo. Některé aplikace (třeba hry) nainstalujete, ale už nespustíte. Za to u Java aplikací a her se ovládací kříž zobrazí a vy můžete aplikaci, i když daleko méně pohodlně, používat. Ale u některých (např. Opera Mini) není třeba ani ten.
Už se ale pomalu objevují i aplikace přímo upravené pro 5th Edition. Jak jsem sliboval ke kalkulačce; Nokia vyvíjí Handwrite Calculator, který umí rozpoznávat matematické operace a ty pak spočítat. Stačí zapsat příklad stylusem jako na papír, za něj rovná se a máte výsledek. Na hongkongských stránkách Nokia připravila i další aplikace, tentokrát spíše pro zábavu. 5800 XM tak proměníte třeba v piano.
Zábava na jedničku, samozřejmě
Pro přehrávání videí je připraven poupravený Real Player. Zvládá přehrávat formáty 3GP, MP4 a WMV. Problém mohl ale být při přehrávání videa v jiném poměru stran, než je displej (16:9, většina filmů). To Nokia vyřešila bravurně a tak si můžete vybrat, jestli chcete mít po stranách černé pruhy, video roztáhnout (zdeformovat) nebo zvětšit a oříznout shora a zespod. Mimo to lze video rychle přetáčet pomocí posuvníku a pomocí jiného regulovat hlasitost. Co se týče plynulosti přehrávání, nemusíte se obávat. I v plném QHD rozlišení telefon stíhá, jen je třeba zvolit nižší bitrate, při vyšších telefon odmítne video přehrát. Pokud ale zvolíte číslo okolo 2000 kb/s, nic se neseká a video je ve velmi slušné kvalitě. Telefon pro filmy (jako) stvořený. K dispozici je i jednoduchá aplikace pro úpravu v telefonu natočených klipů – můžete stříhat (a spojovat), přidávat hudbu i titulky. A aby se neřeklo, několik krátkých videí, včetně traileru k Temnému Rytíři nebo tutoriálů, jak telefon ovládat, najdete na kartě.
Multimédia, o ty tu jde především. Videa už jsme probrali, co hudba? Té vévodí hudební přehrávač. Jeho používání je dobré, ale moc se pro dotykovku neproměnil. Jen na velkém displeji konečně stojí obaly desek za to a přetáčení je díky dlouhému posuvníku daleko rychlejší, přesnější a pohodlnější. Trochu překvapivé je jak zesílení basů v nastavení zvuku, tak i takovýto přednastavený ekvalizér, vám ale nic nebrání vytvořit si vlastní. Druhou možností je stereo FM rádio s RDS, umí i prohledat dostupné stanice a ty uložit. Pokud by ani to nestačilo, můžete využít podcasting nebo u nás zatím nefunkční Nokia Music Store.
Pokud se budete chtít zabavit hrami, v 5800 XM naleznete dvě. První je Bounce, první barevná hra, tady ale v daleko vylepšené verzi, s dějem, 3D grafikou a dotykovým ovládáním. Já byl ovšem uchvácen z hry Global Race, kterou známe už z Nokie E90, ale tady byla vylepšena o ovládání polohovým čidlem. Nakláněním telefonu zahýbáte a to přidá jinak docela obyčejné hře s dobrou grafikou nový rozměr.
Fotoaparát v Nokii 5800 XpressMusic samozřejmě taky nechybí, a není špatný. Má rozlišení 3,2 megapixelu, dvojitou LED diodu, objektiv Carl Zeiss, autofokus a 3 × digitální zoom. Nečekejte ale žádné zázraky, především interiérové fotky velmi šumí a ani venku nevyfotíte zázraky. Vidět je přehnaná komprese a citlivost na světlo, snad se to v dalších firmwarech spraví. Docela povedené je prostředí uzpůsobené pro dotyk. Za to video je opravdu slušné, můžete natáčet až VGA s 30 snímky za sekundu, v nabídce je také širokoúhlé 640 × 360 pixelů.
Internet, to nejdůležitější
Na závěr jsem si nechal dle mého názoru tu největší zbraň Nokie 5800 XpressMusic, internetový prohlížeč. V čele s WiFi a HSDPA má i první dotykovka vynikající možnosti připojení a tak si internet opravdu užijete. Samotný internetový prohlížeč funguje jak na výšku, tak na šířku, na výšku ale ztrácí vysoké rozlišení význam. Proto telefon rovnou otočte a mobilní internetový požitek může začít.
Hned po spuštění to chce klepnout na prostřední tlačítko, napsat požadovanou adresu a stisknout enter. Telefon se zeptá, přes co se má připojit a začne načítat. Jako první doporučuji otevřít panel nástrojů (tři linky nad sebou) a zvolit v pravém dolním rohu celou obrazovku. Ovládací prvky totiž ubírají cenné pixely a nepřinášejí nic zásadního. Po stránce se pohybuje zcela přirozeně, jako byste táhli papír.
Přiblížení probíhá dvojitým klepnutím, stejně tak oddálení, po němž se dá oddálit ještě dvakrát a pak se zase přibližuje. Mimo to ale můžete regulovat měřítko po desítkách procent od 30% do 200% posuvníkem. Nechybí ani RSS zdroje, zobrazení náhledu, detailní záložky nebo pokročilá nastavení, prohlížeč si poradí i s flashem a videi na YouTube. Pravda, co se týče rychlosti vykreslování, tak má co dohánět, ale rozlišení je při prohlížení webu rozhodující a 640 pixelů šířky je opravdu hodně. Škoda jen, že nemůžete svévolně otevřít nové okno.
V neposlední řadě je v Nokii 5800 XpressMusic GPS navigace. Co se týče samotného čipu, je opravdu citlivý, ve volném prostoru se díky AGPS chytí do pár sekund, v jedoucím autě asi do půl minuty, za oknem v železobetonovém domě přibližně stejně. A i přesnost je docela ucházející, jednu Geocache jsem pomocí 5800 XM odlovil. Aplikace Nokia Mapy v telefonu funguje spolehlivě, rychle, bez problémů naviguje a načítá i satelitní mapy. Jediným problémem může být licence na navigaci, pokud ale spustíte Mapy poprvé, na 24 dní ji dostanete zdarma na vyzkoušení.
Na závěr jsem si nechal rychlost, stabilitu, výkon a kvalitu softwaru. To první, pokud si vypnete animace (které se ani po vypnutí úplně nevytratí), je ucházející; obavy z prvních videí, že bude 5800 XpressMusic nesnesitelně pomalá, se rozplynuly. Reaguje svižně, vidíte, že se něco děje a i při náročnějších operacích, jako je více spuštěných aplikací, hrající přehrávač a focení, se nedělo žádné drastické zpomalení. Chce to vzít v úvahu, že Nokia 5800 XpressMusic, jak asi víte, se u nás bude prodávat až za měsíc a půl a i když se už někde prodává a my měli finální kousek, firmware může a dozná drobné i výraznější změny. My testovali verzi 10.0.010 a po recenzi zkusíme upgrade na verzi novější, o které přineseme zprávy. Stabilita byla ale na nefinální firmware slušná, i když pár aplikací spadlo, asi dvakrát mi telefon i zamrzl (baterie musela ven) a dokonce na mě vyskočila hláška o nedostatku paměti. Přestože v telefonu není příliš silný procesor, výkon je dostačující – nikde jsem nepostřehl, že by bylo potřeba silnější. A ani chyb, až na drobné chybky v překladu, moc není.
Zdroj: www.NokiaMania.cz
Komentáře
Přehled komentářů
Poids est comment dur votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur sentiment pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent perseverent b gerer offre sang loin de votre coeur. Chaque set votre moelle bat, il pompe le sang par de vos arteres a la reste de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/acheter-cialis-sur-internet-france/
Nokia E66
(Josef, 25. 12. 2010 21:48)Zdravim,mám problem s E66 po zapnutí píše vlož sim kartu což ji mám a na displeji mám nápis OFFLINE a místo signálu v levém rohu Křížek co stím. Nastavit v profilech jsem také zkoušel ale pořád stejné, Sim karta v jiném tel.funguje. Dík
Blood arm-twisting: What is normal
(ASciexyciz, 24. 9. 2018 12:26)